Ve dnech 1.-2. srpna se koná v našem kostele tradiční PORCIUNKULOVÁ POUŤ.
PRIHOVOR o. biskupa Františka Rábeka – v TEXTE – klikni zde
FOTOGRAFIE z roku 2023 – (Člověk a víra) – 2. 8. 2023: Porciunkule v Uherském Hradišti – dokumenty | Člověk a Víra (clovekavira.cz)
2. 8. 2023: Porciunkule v Uherském Hradišti | Člověk a Víra (clovekavira.cz)
Uherské Hradište, Porciunkula, 2. VIII. 2023 (Mons. František Rábek, ordinár OS a OZ v Slovenskej republike)
Srdce, naplnené Božou milosťou – predpoklad prijatia a plnenia Božej vôle
Každý rok v septembri v rámci púte členov nášho Ordinariátu navštevujeme aj Assisi a v ňom baziliku Santa Maria degli angeli – Panny Márie anjelskej, v ktorej v strede sa nachádza útulný románsky kostolík, ktorý mal vo veľkej obľube svätý František, kde sa rád uťahoval na chvíle modlitby, a tento kostolík Panny Márie anjelskej nazýval svojou „porciunkulou“, čiže svojou malou čiastkou, malým vlastníctvom. Od vtedajšieho pápeža František prosil pre tento svoj kostolík privilégium odpustkov – aby každý, kto tento kostolík navštívi – a splní potrebné predpoklady akým je zmierenie s Bohom i s blížnymi vo sviatosti pokánia a prijatie Eucharistie – mohol prijať úplné odpustky.
Aby dosiahli tento dar, ľudia putovali aj z veľkej diaľky a navštevovali kostolík Porciunkule, túžili po prijatí odpustkov – po odpustení následkov svojich hriechov – pre zásluhy samého Božieho Syna, mnohých svätých, ako i samotného svätého Františka. Z týchto bohatých duchovných zásob pápež – mocou, ktorú dostal od Krista, udeľuje ľuďom, ktorí v túžbe po tomto duchovnom dare urobia určený skutok pokánia – v tomto prípade: navštívia kostolík Porciunkule; dnes je tento odpustkový skutok rozšírený na všetky farské kostoly.
Dnes žijeme v digitálnej dobe: rozličné prístroje a mechanizmy ovládame a dávame do pohybu dotknutím sa nejakej ikonky na displeji. Tá naša námaha je minimálna. Avšak ten malý pohyb je nevyhnutný, aby sa spustil určitý program, nejaká aktivita napríklad lietadla.
Na dnešný sviatok nám dáva Cirkev čítať úryvok evanjelia o zvestovaní narodenia Božieho Syna Panne Márii. Je to známa udalosť a berieme ju ako samozrejmosť. Ak sa však trocha vžijeme do situácie Panny Márie, bolo to pre ňu nielen prekvapenie, ale aj náročná úloha, plná rizika. Veď nebola ešte platne vydatá – a stať sa slobodnou matkou v tej dobe znamenalo odsúdenie za cudzoložstvo a trest ukameňovania. Ďalší veľký problém súvisel s Jozefom. Pripravovali sa na manželstvo, bola medzi nimi celkom iste tá najúprimnejšia a najhlbšia láska. Ako mu má vysvetliť, že čaká dieťa a aké dieťa? Bol tu aj problém viery – jej dieťa má byť Božím Synom. Ako veriaca Židovka vedela Panna Mária, že Boh je iba jeden. O žiadnom Božom Synovi Starý Zákon priamo nič nehovoril. Vieme, že aj predstavitelia židovského náboženstva odsúdili Ježiša na smrť preto, lebo sa vydával za Božieho Syna, tým sa robil rovným Bohu a kvalifikovali to ako rúhanie.
Čo rozhodovalo o tom, že napriek týmto rizikám bola Nazaretská Panna schopná s vierou prijať posolstvo anjela a vyjadriť svoj súhlas s ním? Bolo to to, čo o nej povedal anjel, keď namiesto jej oslovenia krstným menom ju oslovil: „milostiplná“. My dnes už vieme na základe vyzretia viery Cirkvi v podobe dogmy o Nepoškvrnenom počatí, ktorú potvrdila sama Matka Božia pri zjavení v Lurdoch, kde sa predstavila: „Som Nepoškvrnené Počatie“ – že „Milostiplná“ znamenalo, že Panna Mária bola naplnená Božou láskou, Božím Svätým Duchom, nebolo v jej duši miesta pre hriech, pre uzavretosť voči Bohu a jeho vôli – a to ju robilo schopnou absolútne dôverovať Bohu a jeho moci, dôverovať mu, že ak on od nej žiada túto službu, postará sa o vyriešenie všetkých rizík.
Aj my sa ocitáme denno-denne pred výzvami, ktoré nám adresuje Boh. Iste, nie sú také veľké, akú dostala Mária. Sú to výzvy na vernosť Božím prikázaniam v každodennom živote, na veľkodušnú službu našim blížnym, na trvalú vernosť a lásku v manželstve, na ochotu prijať dieťa, aj keď podľa názoru rodičov neprichádza akurát vhod, takými výzvami sú situácie, v ktorých sa máme rozhodovať podľa svojho svedomia pre dobro s vedomím, že riskujeme či už dobré meno, zamestnanie, ekonomickú stratu a pod.
Vieme, ako často dávame prednosť našim predstavám a túžbam, našim záujmom a istotám, ako nie sme ochotní spoliehať sa na Božie vedenie – a potom krachujú Božie plány, ktoré chcel Boh práve cez nás uskutočniť – starí rodičia dožívajú v smútku a opustenosti, lebo ich deti dali prednosť vlastným záujmom a kariére pred starostlivosťou o nich; v mnohých manželstvách nedozreje láska, pretože jeden alebo druhý dal prednosť uspokojeniu svojich emócií a opustil svojho partnera; neprišli na svet konkrétne deti, lebo rodičia uprednostnili svoje záujmy, svoje predstavy pred ich prijatím; nestali sa mnohé dobré činy, lebo tí, ktorí ich mohli urobiť a boli k tomu cez okolnosti vyzvaní, nemali odvahu sa pre ne rozhodnúť, povedali si: „prečo by som mal práve ja riskovať, namáhať sa, zriekať sa…“ nech to robí niekto iný…
Prečo je to často takto? Čo nám chýba? Sme veriacimi, vieme čo by sme mali robiť, koniec koncov, nerobíme nič zlé, len nemáme odvahu, nechce sa nám, nedokážeme sa rozhodnúť pre niečo dobré, ktoré je pre nás ako Božia výzva. Prečo to nedokážeme? Chýba nám to, čo napĺňalo Pannu Máriu – Božia milosť, sú v nás rozličné náchylnosti na hriech, na sebectvo, na uzavretosť do seba. Môžeme byť aj vyspovedaní, bez ťažkého hriechu – ale tie rozličné sklony a sebectvá v nás pretrvávajú a komplikujú našu otvorenosť pre veľkodušnú spoluprácu s Bohom.
Je to niečo také ako keď pri úraze utrpíme zlomeninu – lekár nás zoperuje, spojí kosti, zastaví krvácanie, sme mimo ohrozenia života – ale sme v stave normálne pracovať či športovať? Všetci vieme, že potrebujeme dlhý čas uzdravovania a rehabilitácie.
Niečo podobné sa deje s nami aj v duchovnej oblasti. Odpustením hriechov vo sviatosti pokánia nás Pán Boh zachraňuje od duchovnej smrti, uzdravuje naše duchovné zranenia. Ale na vyliečenie následkov týchto našich hriechov – rozličných zlých sklonov, našej nepružnosti v uskutočňovaní lásky voči Bohu i ľuďom, na to potrebujeme dlhý čas; v prípade, že by sme zomreli, by sme potrebovali dlhé očisťovanie v očistci, kým by sme boli schopní byť prijatí do plného spoločenstva s Bohom, k účasti na jeho živote.
Avšak, na tejto zemi boli ľudia, ktorí si nielen udržali duchovné zdravie, lež veľkodušne spolupracovali s Božou láskou – či už to bola Panna Mária alebo mnohí svätí. Svojimi skutkami lásky získali u Pána Boha zásluhy nielen pre seba, lež vytvorili akýsi nadbytok zásluh. Vieme, že Kristus povedal Petrovi: „Čo zviažeš na zemi, bude zviazané i v nebi; čo rozviažeš na zemi, bude rozviazané aj v nebi“. Túto právomoc využíva Petrov nástupca, pápež, keď rozhoduje, že ak niekto splní stanovené podmienky, urobí predpísaný, hoci malý skutok dobrej vôle, Cirkev tomuto človeku udeľuje zo zásluh svätých, ktoré majú duchovný uzdravujúci účinok a taký človek sa stáva schopným veľkodušnej lásky voči Bohu i blížnym, čiže je schopný duchovne zdravého života podľa Božej vôle a je pripravený prijať večnú Božiu odmenu.
Toto Cirkev nazýva odpustkami.
Svätý František si uvedomoval význam tohto daru duchovného uzdravenia a preto žiadal od pápeža privilégium pre svoj kostolík, pre Porciunkulu, aby každý, kto ju navštívi a splní potrebné podmienky, mohol dosiahnuť úplné odpustky, čiže plné duchovné zdravie.
Odpustky Porciunkuly sú jednou z mnohých možností, ktoré nám súčasná Cirkev ponúka na získanie možnosti duchovného uzdravenia – čo sa má prejaviť v našej schopnosti veľkodušne prijímať a plniť Božiu vôľu v našom živote i v živote Cirkvi a sveta.
V Assisi je aj druhý kostol s titulom Santa Maria degli Angeli, v ktorom je pochovaný nedávno blahorečený mladý chlapec Carlo Acutis. Bol v kvete mladosti, keď sa dozvedel o svojej zhubnej chorobe. Veľkodušne prijal túto svoju situáciu ako Božiu vôľu a s vierou a láskou prežíval svoje utrpenie i svoju smrť. Vďaka Božej milosti, ktorú získaval z modlitby, z prijímania sviatostí i vďaka odpustkom dokázal takýmto hrdinským spôsobom urobiť zo svojho mladého života veľkodušný dar pre Boha a tak mohol dosiahnuť plné spoločenstvo s Bohom vo večnosti – a teraz sa prihovára za mnohých pred Božou tvárou.
Prosme aj na jeho príhovor, aby sme tento dar duchovného uzdravenia ochotne prijímali a tak sme boli schopní i ochotní veľkodušne poznávať a plniť Božiu vôľu – aby Boh mohol v nás i cez nás uskutočňovať zámery svojej lásky pre naše pozemské i večné dobro, ako aj pre dobro celého ľudstva.
Proč „Porciunkule“? Proč ji slavíme? O co jde? – klik
Fotografie z r. 2022 – 2. 8. 2022: Slavnost Porciunkule. Uherské Hradiště | Člověk a Víra (clovekavira.cz)
Fotografie z r. 2021 – ČLOVĚK A VÍRA
DĚKUJEME VŠEM ZA POMOC A ÚČAST. BŮH VÁS ŽEHNEJ +!
CO JE PORCIUNKULE?
Jedné noci roku 1216 byl František ponořen do modlitby a kontemplace v kostelíku Porciunkuli, když náhle kostelík zaplavilo velmi živé světlo a František spatřil nad oltářem Krista oděného světlem a po jeho pravici jeho Nejsvětější Matku, obklopené množstvím andělů.
Františkův rozhovor s Kristem
František se mlčky klaněl tváří k zemi svému Pánu. Otázali se ho tedy, co by si přál pro spásu duší. Františkova odpověď byla okamžitá: „Nejsvětější Otče, i když jsem ubožák a hříšník, prosím tě, abys všem, kdo v pokání a vyznání hříchů přijdou navštívit tento kostel, udělil široké a velkodušné odpuštění s úplným prominutím všech vin.“ „To, co žádáš, bratře Františku, je veliké“, řekl mu Pán, „ale větších věcí jsi hoden a větší budeš mít. Přijímám tedy tvou prosbu, ale pod podmínkou, že o tento odpustek požádáš mého vikáře na zemi.“
František, doprovázen bratrem Masseem, se hned dostavil k papeži Honoriovi III., který se v těch dnech nalézal v Perugii a upřímně mu vyprávěl své vidění. Papež řekl: „Na kolik let chceš tento odpustek?“ František rázně odpověděl: „Nejblaženější Otče, kéž se zalíbí Vaší Svatosti nedát mi roky, ale duše.“ A pokračoval: „Chci, jestliže se Vám zalíbí, aby každému, kdo ve vyznání hříchů a zkroušenosti přijde do tohoto kostela, byly prominuty všechny jeho hříchy, viny a tresty na nebi i na zemi, ode dne křtu až do chvíle, kdy vstoupí do toho kostela.“ Papež namítl: „Není u římského dvora zvykem udělovat takový odpustek.“ František odpověděl: „Ta žádost není z mé strany, ale od Toho, který mě poslal, tj. od našeho Pána Ježíše Krista.“ Papež tedy řekl: „Líbí se nám, abys ho dostal.“
Papež Františka zprostil obvyklé povinnosti mano adiutrice (úřední poplatek za žádané privilegium). Když se František šťasten vydal ke dveřím, papež ho zavolal: „Jakže, nechceš žádnou listinu?“ A František: „Svatý Otče, mně stačí Vaše slovo! Jestli je tento odpustek Božím dílem, On se postará, aby své dílo ukázal. Já nepotřebuji žádnou listinu, tím listem má být Nejsvětější Panna Maria, Kristus notářem a andělé svědky.“ A o několik dní později za přítomnosti umbrijského biskupa řekl v slzách lidu shromážděnému v Porciunkuli slavná slova: „Moji bratři a sestry, chci vás všechny poslat do Ráje!“
Sv. František změnil praxi pokání
Pro pochopení významu porciunkulového odpustku třeba vysvětlit, že v době sv. Františka hlavní formou pokání – v úzkém vztahu s odpuštěním hříchů – bylo vykonat nějakou velkou pouť, do Santiaga de Compostella, do Říma a především do Jeruzaléma. Dlouhá, nebezpečná a obtížná cesta do Jeruzaléma se pro mnohé poutníky skutečně mohla stát cestou vnitřní. Důležitým a velmi konkrétním plodem bylo i to, že finanční dary, které poutníci do Svaté země přinášeli, byly nejdůležitějším zdrojem obživy pro místní církev.
Františkova žádost, aby totéž mohl získat návštěvník Porciunkule, byla něčím novým, něčím, co mělo změnit celou praxi pokání. Někteří kardinálové mohli mít právem námitky kvůli ekonomické podpoře Svaté země, takže byl porciunkulový odpustek zpočátku omezen na jediný den v roce, 2. srpna. Františkova žádost je však zcela pochopitelná jako pomoc těm, kterým chyběly prostředky nebo síly na pouť do Svaté země; těm, kdo nemohli dát nic než svou víru, svou modlitbu, svou ochotu žít podle evangelia v podmínkách chudoby; těm, pro které byl už život sám naplněn pokáním. Prostá kaple Panny Marie Andělské byla místem, kde se člověk mohl setkat s radikalitou evangelia tak, jak ho přijal právě na tomto místě František.
Inspirativní je text kardinála Ratzingera, v němž popisuje vývoj odpustků v souvislosti s Porciunkulí: „Odpustky jsou v zásadě něco jako kostel v Porciunkuli. Jako je třeba projít spíše chladnými a vnějšími prostorami velké budovy, abychom našli v jejím centru pokorný kostelík, který se dotkne našeho srdce, tak je třeba projít složitým pletivem dějin a teologických myšlenek, abychom došli k tomu, co je skutečně prosté – k modlitbě, se kterou se svěříme do společenství svatých, abychom s nimi spolupracovali na vítězství dobra nad zdánlivou všemocností zla s vědomím, že vlastně všechno je milost.“
Současná praxe
Dne 1. sprna od 12:00 a celý den 2. srpna lze ve františkánských, farních i katedrálních kostelích získat plnomocné odpustky „Porciunkule“. Úkon předepsaný pro získání těchto odpustků je:
- zbožná návštěva zmíněného kostela spojená s modlitbou Páně (Otče náš) a Vyznáním víry (Věřím v Boha).
Dále je třeba splnit tři podmínky:
- svatou zpověď
- svaté přijímání
- modlitbu na úmysl Svatého otce (Otče náš, Zdrávas či jakoukoliv jinou podle osobní zbožnosti a oddanosti římskému veleknězi). Kromě toho je třeba vyloučit jakoukoliv trvalou náklonnost k hříchu, a to i lehkému.
Porciunkulové odpustky je možno získat od poledne předcházejícího dne do půlnoci dne příslušného.
Svět potřebuje odpuštění, řekl papež František v Assisi (4.8.2016)
Dnešní svět potřebuje odpuštění, úkolem každého člověka je nabízet světu milosrdenství. Řekl to papež během čtvrteční návštěvy Assisi, při níž připomněl 800. výročí tzv. Odpuštění z Assisi neboli odpustků, které schválil římský biskup na žádost svatého Františka. Papež se v tichosti pomodlil v malém kostelíku, kde světec působil, pronesl kázání a vyzpovídal 19 věřících.
Rád bych dnes, drazí bratři a sestry, především připomenul slova, která sv. František podle starobylé tradice pronesl právě zde, před veškerým lidem a biskupy: Chci vás všechny poslat do ráje!“ začal papež svou promluvu u kostelíka Porciunkule, který se nachází několik kilometrů od italského města Assisi.
Římský biskup navštívil místo působení svatého Františka u příležitosti dvou událostí: 800 let tzv. Odpuštění z Assisi neboli porciunkulových odpustků a Svatého roku milosrdenství.
„Svět potřebuje odpuštění – příliš mnoho lidí se uzavřelo v zášti a chová nenávist, protože nejsou schopni odpustit. Ničí tak vlastní život i životy druhých lidí namísto toho, aby nalezli radost v klidu a pokoji,“ řekl František v promluvě.
Odpuštění je přitom úkolem pro každého člověka: „Nabízet dnešnímu světu svědectví o milosrdenství je úkol, kterému se nikdo nesmí vyhýbat,“ řekl František a větu pro zdůraznění zopakoval.
Upozornil také na časté drama, které se odehrává v mezilidských vztazích: „Když jsme se vůči druhým provinili, dožadujeme se milosrdenství; zatímco když jsme ve výhodě, dovoláváme se spravedlnosti!“
Je však nutné odpustit všem, kdo nám ublížili, protože ještě předtím bylo odpuštěno nám, a to nekonečně více, řekl také papež. „Jako Bůh odpouští nám, máme také my odpouštět tomu, kdo nám škodí. Je to odpouštějící pohlazení. Odpouštějící srdce. Srdce, které odpouští, hladí. Jak vzdálená jsou takovému gestu slova: To mi zaplatíš! (…) Bůh se smilovává, tedy cítí vůči nám slitování spojené s něhou – je to výraz, který označuje jeho milosrdenství vůči nám. Náš Otec se vskutku smilovává pokaždé, když činíme pokání, posílá nás domů s klidným a jasným srdcem a říká nám, že nám vše prominul a odpustil.“
Nalézt odpuštění a pokoj srdce:
Žádné jiné místo nebylo svatému Františkovi tak drahé jako kostelík Panny Marie Andělské nazývaný Porciunkule. Zde našly tisíce lidí odpuštění a pokoj srdce, zde vznikl řád františkánů. Kostel, jehož zasvěcení si připomínáme 2. srpna, si přiblížíme v dalším díle seriálu o františkánských místech.
„Prosím tě, abys všem, kdo v pokání a vyznání hříchů přijdou navštívit tento kostel, udělil široké a velkodušné odpuštění s úplným prominutím všech vin.“ Tuto větu přednesl světec z Assisi Kristu jedné noci roku 1216. Svátek, kterým si církev připomíná toto místo a jeho patronku, se každoročně stává příležitostí ke smíření s Bohem pro nesčetné množství lidí.
Drobný kostelík se dnes nachází uprostřed velké baziliky poblíž města Assisi. Postaven byl snad již ve 4. století. Zde František z Assisi porozuměl svému povolání, zde založil řád františkánů. Na tomto místě, které podle světce „svatá Panna Maria milovala zvláštní láskou“, se Bohu zasvětila svatá Klára. Sem byl nemocný František přinesen, když se blížil jeho odchod z tohoto světa.
Chci vás všechny poslat do ráje!
Událost, spojená s odpuštěním se odehrála v noci, kdy se světec se modlil za spásu hříšníků.
Náhle k němu promluvil Ježíš: „Františku, tolik jsi mě prosil za ubohé hříšníky, že jsem přišel k tobě. Nyní mne můžeš pro jejich spásu prosit o milost, kterou si nejvíce přeješ.“ Odpověď byla okamžitá: „Nejsvětější Otče, i když jsem ubožák a hříšník, prosím tě, abys všem, kdo v pokání a vyznání hříchů přijdou navštívit tento kostel, udělil široké a velkodušné odpuštění s úplným prominutím všech vin.“ „To, co žádáš, bratře Františku, je veliké“, řekl mu Pán, „ale větších věcí jsi hoden a větší budeš mít. Přijímám tedy tvou prosbu, ale pod podmínkou, že o tento odpustek požádáš mého vikáře na zemi.“
František, doprovázen bratrem Masseem, se hned dostavil k papeži Honoriovi III., který se v těch dnech nalézal v Perugii, a upřímně mu vyprávěl své vidění. Papež řekl: „Na kolik let chceš tento odpustek?“ František rázně odpověděl: „Nejblaženější Otče, kéž se zalíbí Vaší Svatosti nedát mi roky, ale duše.“ A pokračoval: „Chci, jestliže se Vám zalíbí, aby každému, kdo ve vyznání hříchů a zkroušenosti přijde do tohoto kostela, byly prominuty všechny jeho hříchy, viny a tresty na nebi i na zemi, ode dne křtu až do chvíle, kdy vstoupí do toho kostela.“ Papež namítl: „Není u římského dvora zvykem udělovat takový odpustek.“ František odpověděl: „Ta žádost není z mé strany, ale od Toho, který mě poslal, tj. od našeho Pána Ježíše Krista.“ Papež tedy řekl: „Líbí se nám, abys ho dostal.“
Když se František šťasten vydal ke dveřím, papež ho zavolal: „Jakže, nechceš žádnou listinu?“ A František: „Svatý Otče, mně stačí Vaše slovo! Jestli je tento odpustek Božím dílem, On se postará, aby své dílo ukázal. Já nepotřebuji žádnou listinu, tím listem má být Nejsvětější Panna Maria, Kristus notářem a andělé svědky.“ A o několik dní později za přítomnosti umbrijského biskupa řekl v slzách lidu shromážděnému v Porciunkuli slavná slova: „Moji bratři a sestry, chci vás všechny poslat do ráje!“
Hluboký pokoj do srdce dává jenom Bůh
„Co jiného je ráj, než ono tajemství lásky, které nás provždy spojuje s Bohem,“ řekl papež František při návštěvě Porciunkule. Jedině Bůh dokáže dát srdci opravdový hluboký pokoj, který je ovocem jeho přítomnosti v nás.
Slavnost Porciunkule, kterou si církev po celém světě připomíná 2. srpna, je od dob svatého Františka až do současnosti příležitostí ke smíření s Bohem. Proto se i v italštině nazývá mezi františkány tento den „odpuštěním z Assisi“.
V tento den je možné ve všech františkánských nebo farních kostelech získat tzv. odpustek. Jeho podmínky (svatá zpověď, svaté přijímání, modlitba na úmysl svatého Otce, zbožná návštěva zmíněného kostela spojená s modlitbou Otče náš a Věřím v Boha) jsou především ukazateli toho, co je podstatné:
Nechat se obejmout Otcem, který mě vyhlíží; být znovu nalezenou ovcí, ze které se pastýř raduje více než z celého zbývajícího stáda; přijmout do svého srdce Boží lásku a jeho království; nechat si Kristem odebrat břemeno hříchu, které mě zotročovalo; jednou větou:
Vrátit se do Božího domu.
MODLITBA Z PORCIUNKULY
Panno andělů, ty jsi před mnoha staletími umístila svůj trůn milosrdenství v Porciunkule, slyš modlitby svých dětí, které k tobě s důvěrou přicházejí. Z tohoto skutečně svatého místa a Božího příbytku, zvláště drahého srdci svatého Františka, jsi stále volala všechny lidi k Lásce. Tvé oči plné něhy nás ujišťují o neustálé mateřské pomoci a přislibují božskou pomoc všem, kdo se sklánějí u podnože tvého trůnu, zdálky se k tobě obracejí a volají tě o pomoc.
Ty jsi skutečně naše sladká Královna a naše naděje. Paní andělů, vypros nám s přímluvou blaženého Františka odpuštění našich vin, pomoz naší vůli, aby nás držela daleko od hříchu a netečnosti, abychom byli hodni nazývat tě naší Matkou.
Žehnej naším domům, naší práci, našemu odpočinku a daruj nám onen nezkalený pokoj, který lze zakoušet mezi starobylými stěnami Porciunkule, kde nenávist, vina, pláč se díky opět nalezené Lásce změní ve zpěv radosti jako zpěv tvých andělů a Serafického Františka. Pomoz tomu, kdo nemá oporu a kdo nemá chléb, kdo se nachází v nebezpečí a pokušení, ve smutku nebo malomyslnosti, v nemoci nebo v blízkosti smrti.
Žehnej nám jako svým milým dětem a s námi požehnej, prosíme, týmž mateřským gestem nevinné i vinné, věrné i ztracené, věřící i pochybovačné. Žehnej celému lidstvu, aby lidé poznali, že jsou Božími a tvými dětmi a našli v Lásce pravý Pokoj a skutečné Dobro. Amen.