Štítek: duchovný život

Pro manžele – nabídka

Pro manžele – nabídka

Naše stála nabídka pro manžele, kteří mějí touhu nadále růst ve svém darování.

Pořádáme pravidelná měsíční setkání „Jedno srdce“ a také cyklus setkání pod názvem „Manželské reVize“.

br. Felix Maria je k dispozici i na individuální setkáni – pro pár i pro jednotlivce. (po domluvě)

POKRAČOVAT VE ČTENÍ
Symbolika adventního věnce

Symbolika adventního věnce

je tradiční symbol sloužící k odpočítávání čtyř týdnů adventu. Obvykle má podobu věnce z jehličnatých větví ozdobeného 4 svícemi. Každou adventní neděli se zapaluje další svíčka. Svíček může být ale i více, v závislosti na zvyklostech.   Zdobené věnce bez svíček, které jsou také nazývány adventní věnce, jsou používány k ozdobení vchodových dveří. Klasické adventní věnce byly zavěšované na stuhách, v posledních letech je nahradily věnce, které se kladou přímo na svátečně upravený stůl.

Advent má v křesťanské symbolice zvláštní význam, zahajuje nový liturgický rok.

Věnce ze zelených rostlin, stejně jako svíčky, byly zřejmě symbolicky používány v Evropě už před příchodem křesťanství. Podle některých teorií byl v předkřesťanské době symbolicky (zelené rostliny a svíčky symbolizují život v protikladu ke studené zimě) využíván i věnec v té podobě, kterou má dnes věnec adventní. Křesťanstvím byl převzat někdy okolo šestnáctého století. Podle jiných teorií byla tradice adventního věnce založena až v století devatenáctém v Hamburku německým protestantským teologem Johannem Heinrichem Wichernem (1808-1881). Ten se mimo jiné zabýval městskou misií a založil školu pro chudé děti. Ty se ho v předvánoční době každodenně ptaly, kdy už budou Vánoce. V roce 1839 proto vyrobil předchůdce dnešních adventních věnců ze starého dřevěného kola, 19 malých červených svíček a 4 bílých svící. Každý den se zapalovala další svíčka, v neděli velká bílá, v ostatní dny malá červená.

Continue reading „Symbolika adventního věnce“
Duchovní příjímání

Duchovní příjímání

Slavíme-li eucharistii, přijímáme-li tělo a krev Páně, nepřijímáme něco, nýbrž Někoho – přichází k nám sám Pán, Ježíš Kristus ukřižovaný a zmrtvýchvstalý. On je živý.

Vzkříšený Pán přicházel k apoštolům skrytým za zavřenými dveřmi, jak nás o tom ujišťují velikonoční evangelia. On zná způsoby, jak se s námi setkat přes naši fyzickou nemožnost. On zná cesty, kudy za námi přijít navzdory všem zamčeným dveřím.

POKRAČOVAT VE ČTENÍ
Zpověď v době epidemie aneb dokonalá lítost

Zpověď v době epidemie aneb dokonalá lítost

Katechismu Katolické církve se v bodě 1484 píše: “Individuální a úplná zpověď a rozhřešení zůstávají jediným řádným způsobem, jímž se věřící smiřují s Bohem a s církví, ledaže by je od této zpovědi omlouvala fyzická nebo jiná běžně nepřekonatelná nemožnost.”

POKRAČOVAT VE ČTENÍ
Duchovní přijímání

Duchovní přijímání

Duchovní přijímání je modlitba, ke které jsou zváni všichni, kdo z jakýchkoli důvodů nemohou přijmout Krista pod způsobami chleba a vína. Je výrazem touhy po setkání s živým Pánem, prosbou, kterou dobrý Bůh slyší a vyslyší. V této modlitbě jsme spojeni s církví, která volá: „Maranatha! Přijď, Pane Ježíši!“

POKRAČOVAT VE ČTENÍ