I letos po zcela zvláštním způsobem prožité postní době a Velikonocích oslavíme spolu s církví po celém světě Týden modliteb za duchovní povolání (27. duben – 3. květen), který vyvrcholí již tradičně na 4. neděli velikonoční, tedy na neděli Dobrého pastýře, 57. Světovým dnem modliteb za povolání.
Papež František k této příležitosti připravil i tentokrát své poselství, ve kterém se v krátkosti pozastavuje nad evangelním příběhem o neklidné plavbě učedníků po rozbouřeném Tiberiadském jezeře.
Jejich noční cestu plnou strachů, obav a pochybností přirovnává k životní pouti každého z nás. I tentokrát, stejně jako před měsícem na liduprázdném Svatopetrském náměstí, se papež František nechává inspirovat zmítanou lodí našeho života a i tentokrát nám připomíná, že na svou cestu nejsme sami.
Celý úryvek Matoušova evangelia pak artikuluje kolem čtyř klíčových slov: vděčnost („Povolání se nám podaří objevit […], když se naše srdce otevře vděčnosti a dokáže zachytit Boha, procházejícího naším životem.“); odvaha („Pán ví, že zásadní životní rozhodnutí […] vyžaduje odvahu. On zná otázky, pochybnosti, obtíže, které zmítají loďkou našeho srdce, a proto nás ubezpečuje: ʼNeměj strach, já jsem s tebou!ʼ“); námaha („Každé povolání obnáší úsilí. […] Když se z únavy nebo strachu začneme topit, Pán nás drží za ruku a dodá nám potřebnou odvahu, abychom žili své povolání s radostí a nadšením.“) a chvála („Maria […] s vírou Bohu svěřila své obavy a nejistoty a odvážně odpověděla na jeho povolání. Její život se tak stal trvalým Pánovým chvalozpěvem.“).