V čase sucha …

Nepřehlédejme mimořádné sucho, které může způsobit mimořádnou neúrodu. Proto prosíme o časté modlitby o déšť. Můžete si na tuto modlitbu spomenout i v našem kostele u kaple napravo. Zvláště dáváme do pozornosti dvě sochy – sv. Isidora a sv. Notburgy – životopisy si můžete přečíst v tomhle přispěvku.

svatý Isidor z Madridu

* 1070, Madrid (Španělsko); +1130

Narodil se chudým a zbožným rodičům. Celý život pracoval na poli a je tedy patronem zemědělců a dobré úrody, bývá vzýván jako ochránce proti suchu. Je proslaven svou zbožností a dobrým srdcem.

Isidor pracoval jako oráč u bohatého měšťana Jana Vergase. Oženil se s Marií Toribiovou (de la Cabeza), později rovněž prohlášenou za svatou, která mu ve všem pomáhala. Jejich manželství bylo příkladem jednoty a lásky. Měli spolu jednoho syna.[1]

Isidor chodil každé ráno na mši. Potom si pilně hleděl své práce na dvoře i na poli, přitom se však také často modlil. Opakovaně byl ostatními čeledíny podezírán z toho, že kvůli modlitbám zanedbává práci. Hospodář se proto jednou šel sám přesvědčit, zda Isidor nepřichází na pole pozdě.

Isidor byl jako vždy na mši a opravdu přijel se svým pluhem později než ostatní. Hospodář mu chtěl vyčinit, ale v tu chvíli vedle něj spatřil dva anděly, kteří mu pomáhali orat. Výjev s anděly je na podobiznách tohoto světce velmi často zobrazován.

Postava Isidora je také spjata s příběhem o zázračném vykopání studny v místě u Madridu, kde byl nedostatek vody. Isidor, člověk plný lásky k lidem, ji tam tehdy podle příběhu kopal několik měsíců. Proto se k němu zemědělci obraceli jako ke svému patronovi, hrozilo-li jim sucho.

Ačkoli Isidorův život byl naplněn těžkou fyzickou prací, přesto si nikdy na svůj úděl nestěžoval. Byl chudý, ale ještě z toho mála, co měl, byl schopen podarovat žebráky nebo zvířata. Bůh ho za jeho skutky odměňoval, takže například neubylo z pytlů s obilím nebo se z mála obilí namlelo obrovské množství mouky.

Papež Řehoř XV. jej roku 1622 prohlásil za svatého.

Svátek:     15. května

Patron zemědělců, dobré úrody, vzýván proti suchu

svatá  Notburga Ebenská

*1265, Rattenberg (Tyrolsko); + 1313

Narodila se v prosté, ale velmi zbožné rodině. Její otec byl kloboučníkem. V osmnácti letech vstoupila do služby u pánů z Rattenbergu, kde se osvědčila jako velmi spolehlivá a pečlivá. Známá a příkladná byla však také její zbožnost. Žila velmi skromně a z toho, co jí tímto hospodařením zbylo, rozdávala chudým. Po čase jí bylo svěřeno vedení hradního hospodaření. Po smrti hraběte Jindřicha a jeho manželky však tyto pokojné časy skončily. Manželka Jindřichova syna Notburgu nesnášela a v další dobročinnosti jí zabraňovala a ukládala jí mnoho zbytečné práce navíc. Postupem času Notburga dokázala svou paní přivést ke změně smýšlení a mravů. Pečovala o ní v době její nemoci a po její smrti hradní službu opustila.

Následně nastoupila službu u jednoho statkáře ve vsi Eben (odtud její přízvisko Ebenská). Tento statkář jí umožňoval věnovat se od prvních nedělních nešpor (tedy od sobotního podvečera) až do konce nedělí jen a pouze modlitbám a skutkům zbožnosti. Po čase si Rattengergský hrabě vyžádal její návrat na hrad. Notburga s jeho druhou manželkou velmi dobře vycházela a pomáhala jí s výchovou dětí.

Notburga zemřela 13. září roku 1313.

V roce 1862 došlo ke schválení jejího kultu papežem Piem IX.

Svátek:     14. září

Theme: Overlay by Kaira Copyright: Františkáni UH
Lk 17, 21