Symbolika adventního věnce

je tradiční symbol sloužící k odpočítávání čtyř týdnů adventu. Obvykle má podobu věnce z jehličnatých větví ozdobeného 4 svícemi. Každou adventní neděli se zapaluje další svíčka. Svíček může být ale i více, v závislosti na zvyklostech.   Zdobené věnce bez svíček, které jsou také nazývány adventní věnce, jsou používány k ozdobení vchodových dveří. Klasické adventní věnce byly zavěšované na stuhách, v posledních letech je nahradily věnce, které se kladou přímo na svátečně upravený stůl.

Advent má v křesťanské symbolice zvláštní význam, zahajuje nový liturgický rok.

Věnce ze zelených rostlin, stejně jako svíčky, byly zřejmě symbolicky používány v Evropě už před příchodem křesťanství. Podle některých teorií byl v předkřesťanské době symbolicky (zelené rostliny a svíčky symbolizují život v protikladu ke studené zimě) využíván i věnec v té podobě, kterou má dnes věnec adventní. Křesťanstvím byl převzat někdy okolo šestnáctého století. Podle jiných teorií byla tradice adventního věnce založena až v století devatenáctém v Hamburku německým protestantským teologem Johannem Heinrichem Wichernem (1808-1881). Ten se mimo jiné zabýval městskou misií a založil školu pro chudé děti. Ty se ho v předvánoční době každodenně ptaly, kdy už budou Vánoce. V roce 1839 proto vyrobil předchůdce dnešních adventních věnců ze starého dřevěného kola, 19 malých červených svíček a 4 bílých svící. Každý den se zapalovala další svíčka, v neděli velká bílá, v ostatní dny malá červená.

Zvyk se rozšířil nejdříve do německých protestantských sborů, měnící se počet svící se  ustálil na dnes používaných čtyřech či pěti. Ve dvacátých létech dvacátého století se už uchytil i v německých katolických sborech. Dnes se objevuje i v rodinách pravoslavného vyznání.

Klasický adventní věnec visí ze stropu na čtyřech mašlích, ozdoby jsou zavěšeny na jeho  spodní části.

Formy adventního věnce

Adventní věnce se liší v barvách i v počtu svíček.

Modrá barva je v některých zemích (USA, Velká Británie) populární alternativou fialových a červených adventních svíček a ozdob. Její častější používání je přisuzováno protestantským církvím, zejména lutheránským a anglikánským církvím. V tomto liturgickém období je fialové (modré) barvě připisována symbolika pokání, ztišení a čekání na příchod Krista.

Jiné varianty adventního věnce zahrnují pátou bílou svíčku ve středu věnce jako symbol duchovní čistoty a Vánoc, často jako symbol samotného Ježíše Krista. Někdy bývá nazývána jako „Kristova svíčka“. Ta může být zapálena na Štědrý den a Boží hod vánoční. Bílá je tradiční sváteční barva v Západní Evropě. Čtyři červené svíčky s jednou bílou ve středu je nejčastější uspořádání adventního věnce u protestantských církví ve Velké Británii.

Protože u nás je adventní liturgickou barvou barva fialová, používají se u nás svíčky a stuhy fialové.

Symbolika

Rozsvícení svící na adventním věnci navazuje na židovskou tradici starou 2000 let – na slavení svátků světel zvaných Chanuka. Na židovských chanukových svícnech se rozsvěcuje postupně osm světel. Některé zdroje ale odkazují i na starý germánský zvyk zapalování ohně uprostřed zimy v zeleném kruhu, který byl symbolem slunce.

Adventní věnec je vykládán jako symbolika Kristova kříže a ve vztahu ke čtyřem světovým stranám jako jeho požehnání na každou světovou stranu. Tato symbolika ustupuje pro neznalost křesťanství s moderními adventními věnci, na které se svíčky umisťují libovolně a i jejich počet je různý (šest i tři). Čtyři svíčky symbolizují čtyři týdny, jež předcházejí Vánocům. Jejich světlo připomíná Krista. Řekl totiž: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8, 12) Podle jiných výkladů byl věnec vždy (od románských dob) určen vítězi, tímto vítězem nad temnotou je podle křesťanské víry Ježíš, jehož narození je v adventu očekáváno.

Svíčky podle křesťanské tradice

Je tradicí, že na adventním věnci svíčky jsou vždy zapalovány proti směru hodinových ručiček.

Světlo – akumulace světla. Postupné zapálení většího množství svíček je výrazem rostoucího toužebného očekávání narození Ježíše Krista, který je v křesťanské víře Spasitelem, Vyvoleným.

Symbolika kruhu u základu adventního věnce

Kruhový věnec představuje Boží věčnost a jednotu (lze také chápat jako jednotu trojjediného Boha), vzkříšení a věčný život. Stálezelené rostliny jsou symbolem života, stálosti ve víře, věčnosti.

Adventní věnec možná navazuje na jeden starý zimní zvyk. Zelené větve byly v předkřesťanské době přinášeny do domů a chatrčí. Vonící větve jedlí, jak se věřilo, sloužily přátelským lesním duchům jako útočiště a věnce ze slámy měly přinášet požehnání, odrážet zlé duchy. Proto se také ovazovaly zlatými stuhami – znamením slunce.

Svíčky – názvy a barvy

Různí se počet i barva svíček. Kromě čtyř fialových nebo červených svíček se používá další klasický vzor:  tři fialové svíčky a jedna růžová. Ve středu věnce může být podle dalšího tradičního modelu také bílá svíčka. Jako celek tyto svíčky představují příchod světla Kristova, příchod Ježíše Krista na svět.

Nejpoužívanější barvy

V katolické církvi jsou nejoblíbenější barvy adventních svíček fialová a růžová. Barva fialová je barva důstojnosti, pokání a půstu, stejně jako barva přivítání příchodu Krále – Ježíše Krista na svět. Fialová je také barvou postní doby a velikonočního týdne. Původně byl advent dobou pokání a půstu. V nedávné době však došlo k změně výkladu a v některých církvích byl důraz na půst a pokání  nahrazen akcentem na naději a očekávání   druhého příchodu Ježíše Krista.

V katolické církvi se fialová barva používá ve třech ze čtyř adventních nedělí. Na třetí adventní neděli (“Gaudete” – “Radujte se” , podle vstupní antifony-modlitby z listu apoštola Pavla Filipanům: „Radujte se stále v Pánu, opakuji, radujte se! Pán je blízko!“).

V protestantských církvích je obvyklejší použít čtyři červené svíčky. Červená je používaná jako tradiční vánoční barva, symbolizující radost z vítězství Krista, upomíná na krev Kristovu prolitou za spásu světa.

Většina protestantských církví nyní používá také modrou barvu k rozlišení období adventu od postní doby. Modrá je někdy používána jako symbol královské hodnosti. Některé kostely používají modrou jako symbol oblohy nebo jako symbol vody (Genesis), počátek nového stvoření.

Odlišné tradice

V katolické části Irska je tradicí adventní věnec s pěti svíčkami ve třech barvách. Tři svíčky fialové, růžová a bílá svíčka. Na prvních dvou adventních nedělích je zapálena fialová svíčka, z nichž každá představuje reflexi a pokání. Na třetí neděli pro Iry světlo růžové svíce symbolizuje očekávání svátku. Poslední fialová svíčka oslavuje příchod Vánoc a rozsvítí se na čtvrtou neděli adventní. Pátá svíčka (bílá) je uprostřed adventního věnce a rozžíhá se na Štědrý večer. Tato svíčka se nazývá svíce Krista.

Názvy svící: Na první neděli adventní je rozsvícena první (fialová) svíce. Tato svíce se obvykle nazývá „svíce proroků“ na památku proroků, hlavně Izaiáše, kteří předpověděli narození Ježíše Krista.    Na druhou neděli adventní je zapálena druhá fialová svíce –  svíčka „betlémská“, která symbolizuje Kristovy jesle, příchod Lásky na svět.

Na třetí adventní neděli Gaudete je zapálena růžová –  „pastýřská“ a představuje radost. Čtvrtá fialová svíčka je nazývána „andělská“, představuje mír a pokoj.

Někdy je adventní věnec se svíčkami ve čtyřech barvách – fialové, červené, růžové a bílé. Zapalují se v tomto pořadí. Svíčky jsou také spojená se jmény odpovídajícími liturgii adventu každou neděli: Izaijášova, Janova, Pastýřská a Mariina svíčka.

Jiné názvy svící

Jména svíček u adventního svícnu s pěti svícemi a doporučené liturgie:

1. svíčka Naděje (fialová), doporučené čtení při zažehnutí svíčky Naděje – Izaijáš 60:2-3.

2. svíčka Mír (fialová) , doporučené čtení při zažehnutí svíček Naděje a Mír – Evangelium sv. Marka 1:4.

3. svíčka Přátelství, vzájemnost (růžová „Gaudete“), doporučené čtení při zažehnutí svíček Naděje, Mír a Přátelství – Izaijáš 9:6-7 35:10.

4. svíčka Láska (fialová), doporučené čtení   – Izaijáš 9:6-7.

5. svíčka Kristus (bílá), zapálení všech pěti svíček po západu slunce. Doporučené čtení při zažehnutí svíček – Evangelium sv. Lukáše  1:68-79 a Evangelium sv. Lukáše 2:1-20.

Jiné názvy:

1. svíčka Patriarchů

2. svíčka Proroků

3. svíčka Jana Křtitele

4. svíčka Marie, Matky Ježíšovy

5. svíčka Kristus, světlo světa

Theme: Overlay by Kaira Copyright: Františkáni UH
Lk 17, 21